Tady jsou hvězdy a tohle je Ukrajina

28. března 2014 v 18:34 | Slečna Tolstojová |  Střípky světa
Ve středu jsem byla na vyšetření na dětské kardiologii kvůli vrozené vadě srdce, kterou mám. Jen tak pro zajímavost, krokodýli narozdíl od ostatních plazů mají jen drobnou díru v přepážce mezi komorami srdce. A já jsem taky krokodýl, protože mám dírou mezi pravou a levou srdeční komorou. To jsem zjistila dnes v biologii. Svět je plný překvapení. Připadala jsem si poněkud zvláštně, protože už to je nějaký pátek, kdy jsem o sobě uvažovala skutečně jako o dítěti, a v místnosti, kde mi točili EKG jsem koukala na zdi pomalované medvídky s velkýma očima. Ale o tom jsem psát nechtěla.

Skutečnost, se kterou se vám chci svěřit, se udála dříve, než jsem vůbec vkročila do ordinace. jelikož jsem odcházela ze školy dřív, nestihla jsem si zajít na záchod, tak jsem se rozhodla to v nemocnici napravit. Mamka mezitím odešla do kartotéky pro moji kartu. Čekala jsem na chodbě, vyzdobené obrázky dlouhodobě hospitalizovaných dětí (což mi mimochodem přišlo poněkud morbidní), a naslouchala rozhovoru dvou malých holčiček, které si jednu malůvku zaujatě prohlížely.
"A co je tohle?" zeptalo se - dle mého názoru zcela oprávněně - mladší děvčátko.
"To je Galaxie, víš?" odpověděla jí obratem starší sestra, "to jsou hvězdy a Mléčná dráha a Slunce a planety."
Chvíli se odmlčela, pohlédla na svou sestru a slavnostně prohlásila: "tohle je Ukrajina a Rusko."
To mě zaujalo ještě víc než její předchozí věta. Jak děti vnímají svět kolem sebe? ví ta holčička, proč zná jména zrovna těchto států? Dle mého názoru nemohla mít víc jak sedm let - pokud jsem já v jejím věku věděla o existenci Ukrajiny, jistě by to nebylo první místo, na které bych si vzpomněla. A přesto tahle dívenka to řekla; nezazněla slova jako: "a tady jsme my." "tady je škola" "Tady bydlíme." Malé dítě řeklo: "Tohle je Ukrajina."
A její sestra se neptala, co je Ukrajina. A starší pokračovala ve výkladu: "Toto je Afrika a Anglie a Amerika a Čína..."
Stále jsem přemýšlela nad onou větou, když starší dívka zakončovala proslov: "Toho je strašně moc, to bys ani nevyjmenovala."
Ne, nevyjmenovala.
Ale už víš, že existuje Ukrajina.
Slečna Tolstojová konec.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 po6te po6te | Web | 29. března 2014 v 15:42 | Reagovat

Velmi zajímavé, jak to na děti působí. Abych pravdu řekl, někdy dětem závidím tu jejich nevědomost. Svět je tak neznalý a neokázalý a na základě jeho střípků jim v hlavičkách vznikají taková fantaskní dobrodrůža, jakým už neporozumím, neb jsem bohužel vyrostl. Ta krásná nevědomost. Vím, že nic nevím, jak by řekl Sokrates :)

2 Slečna Tolstojová Slečna Tolstojová | Web | 29. března 2014 v 19:09 | Reagovat

Popravdě řečeno, já už nerozumím ani šestnáctiletým puberťákům. A to mi je šestnáct. Prošla jsem si pubertou předčasně a teď tím trpím.

3 Kateřina Kateřina | Web | 29. března 2014 v 23:19 | Reagovat

U dětí je to zdá se ještě nevinné, horší je, když takhle papouškujou dospělí... média prostě vládnou světu

4 Slečna Tolstojová Slečna Tolstojová | Web | 30. března 2014 v 10:31 | Reagovat

[3]: Jasně, ale přijde mi poněkud děsivé, že ty děti vůbec neví, o co na Ukrajině jde, neví nic o tom, co udělali Rusové v minulosti a přitom je to tolik ovlivňuje.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama