Vyprchám

16. března 2014 v 22:36 | Slečna Tolstojová |  A možná přijde i rým...
Kdys snad jsi spal,
ale to je dávno pryč,
dnes už jen žal,
je můj k tobě klíč.

Proč zármutek mi srdce tíží,
když měla bych se radovat,
že pro mne muži meče kříží;
však nemůžu to schvalovat.
Cožpak jsem lovná zvěř,
vaše trofej, ozdoba?!
Já jsem víc a to vím, věř,
mé tělo není jen nádoba.
Jsem žena - člověk jako vy -
mám duši, a ta strádá,
když uvrháš mě do chudoby,
když mi hlava únavou padá.
Což jsem jen nástroj tvé pomsty,
což neznamenám víc než nic?
já nejsem jak ten sedlák pouhý,
abys mi bral světlo svic.
Já jsem plamen a budu hořet,
já jsem jiskra co peklo počne,
ty jsi vosk, co bude tát;
pohltí nás plameny lačné.
Nebylo víc než smrti mezi námi,
ale to se změní se svítáním,
když bůh vládu nad tebou dá mi,
nezastavím se; ne, nesmím.
A když večer v záři ohně,
pozvedneš na mé zdraví číš,
nezbyde vína víc než pro mě,
mou podobu nespatříš.
Slečna Tolstojová konec.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 po6te po6te | Web | 16. března 2014 v 23:33 | Reagovat

Postavení ženy do role vládnoucí se od dob minulých řekl bych značně zlepšilo. Proto na mne kouká z tohoto textu jakási dávnota psaná dnes, ženou, která se jednou rukou drží kroniky a prožívá empatii s těmito ženami z minulosti.
Když jsem měl článek zobrazen i s perexem a byl ještě vyrolovaný nahoře, myslel jsem, že se z grafické struktury básně vynoří ženská figura. Určitě by to působilo zajímavě :)
Každopádně je to velmi zajímavý kousek a já v něm vidím tuto posmušilost; nezbývá mi než soucítit a pokud se jedná o věrné alter ego, pak popřát štěstí.

2 Slečna Tolstojová Slečna Tolstojová | Web | 17. března 2014 v 6:50 | Reagovat

[1]: Děkuju moc. Abych řekla pravdu, většina mých básní vzniká poněkud v afektu, takže nad nimi moc nepřemýšlím a prostě je napíšu. Potom je přepisuju do počítače nebo prostě aby vypadaly čitelně a občas přemýšlím, kde to ke mně přišlo. Takže se možná opravdu nořím do podvědomí a instinktivně komunikuju s minulostí.
Nápad s ženskou figurou je rozhodně zajímavý, ale zas až tak básně nepromýšlím (ale třeba to někdy zkusím. :))

3 po6te po6te | Web | 17. března 2014 v 9:31 | Reagovat

[2]: No nebylo by to rozhodně naškodu, pro inspiraci doporučuji například dadaistu Guillaume Apollinaire :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama