Zpátky...?

16. března 2014 v 10:21 | Slečna Tolstojová |  A možná přijde i rým...
Když pustinou šedavou
vydáš se vpřed, zříš
mě držící se zpět;
a spojíš-li láskou
dva rozličné světy,
nepřijdeš zkrátka, lesklou
mašlí ti ovážou květy.

Sic svět zdál by se
být temným místem, a
obloha netěšila tě ni více,
vždy pamatuj, že do tisíce
chybí ti jedna jediná,
jediná slza, kterou pro
tebe proleju; ach topím,
hubím naši vášeň. Pokoro,
proč jen jsi zmizela, smím
se ptát směle na otázku,
jež zalyká mne a dusí?
Proč andělé dokáží
napravit, co člověk neumí?
Černá křídla mi zahalí
tvář slzami skrápenou, ví,
že za nimi skrývá se
stesk a žal pouze; ne, nemohu
nemohu spát a nebe bělá se
odlesky těch rán, která nám
sebral život a svět nás
položil na lopatky.
A co dál, když nelze jít zpátky?

Slečna Tolstojová konec.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 po6te po6te | Web | 17. března 2014 v 9:51 | Reagovat

...A dál plynout v těžkosti,
nepřítomnosti a rozmaru,
utápět žal k hořkosti,
jež pálí mozek v popravu;

či raději shledat svět krásný
i přes jeho oken šmuh,
zakrývajících spousty duh,
jež uvnitř sebe stávají se básní?

(Věřím, že každý člověk může vnitru být věru krásný)

2 Slečna Tolstojová Slečna Tolstojová | Web | 17. března 2014 v 19:53 | Reagovat

Wow.
Tohle můj nejvíc nejoblíbenějšejší komentář, který jsem kdy dostala!
Děkuju za to, že nad komentářem opravdu přemýšlíš, že píšeš věci, které mají myšlenku. Takové komenty potěší určitě nejvíc. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama