Já, já jen já!

24. dubna 2014 v 18:52 | Slečna Tolstojová |  Filozofický koutek
Můj tatínek je porodník a poměrně často píše posudky a vyjádření k různým stížnostem na nemocnice, žalobám a jiným věcem. Předem se omlouvám každému, ale tenhle článek bude mít charakter vylévání vzteku.
Předevčírem jsem zrovna pomáhala sepisovat posudek na stížnost nějaké ženy, která žádala omluvu za to, že jí a jejímu dítěti zachránili život a zdraví. Nedělám si srandu. Až na konci sepisování posudku jsem zjistila, že se nic nestalo nejen matce (protože by jako mrtvá těžko mohla podávat stížnost), ale ani dítěti. Pro mě jako člověka, jehož rodiče jsou lékaři, je tohle zcela nepochopitelné a považuji to za naprostou neústu a ohavnost.

Tahle panička, která - i když vám neřeknu, kolik přesně jí bylo, pro jistotu - už rozhodně nebyla nejmladší a ve věku, kdy může očekávat naprosto bezproblémový průběh porodu, se rozhodla, že si dítko vyplkne doma na sedačce. Pro jistotu, jak je dobrým zvykem těchto žen, si ale předtím dojednala porodní plán, ve kterém se jasně vyslovuje proti některým zcela základním medicínským postupům při vedení porodu. Jistě, ono se porodit doma, o tom žádná, a dřív to tak dělaly všechny ženy.
Jenže pravda je taky to, že v době, kdy jediný cizí člověk u porodu byla nevzdělaná bába, které jedinou školou byly zkušenosti (které, jak jistě chápete) musela nějak nabýt, zemřelo každé třetí dítě do věku jednoho roku a každá desátá matka. Nic se nesmí přehánět, takže i ty tradice se berou jen s rezervou. Žena si začne rodit doma za pomoci nějaké léčitelky, která jí uvaří odvar z babského ucha či co, a pak najednou začne krvácet, porod se nedaří, dítě se dusí. Toto je ten správný čas zavolat záchranku v očekávání, že přidušené dítě s pupeční šňůrou omotanou kolem krku a odloučenou placentou zachrání bez následků přímo na koberci. A samozřejmě bez použití "středověkých" a mučicích nástrojů.
V tomto případě přivezla sanitku do nemocnice ženu, jejíž dítě mělo hodně slabé srdeční ozvy a lékaři zcela oprávněně předpovídali, že dítě má nedostatek kyslíku. Jednali tedy podle svých nejlepších znalostí a svého svědomí a zachránili matku i dítě, které by - pokud by dodrželi požadavky matky - bylo postižené. (Netřeba říkat, že v tomto případě by si ona matka stěžovala taky. Protože pro její dítě neudělali všechno, co je možné.) Z lékařského hlediska - tedy z hlediska, ze kterého se na případ má dívat můj táta - se jednalo o zcela správný postup a on rozhodně nemá co řešit.
Jádro problému je tedy spíše morální. Je správné, že lékaři ignorovali přání matky a zachránili dítě, tedy udělali to, k čemu je vede jejich přesvědčení, nebo by bylo lépe, kdyby pacientku - cituji - "nemučili a nechali dítě buď zemřít nebo žít s trvalým poškozením mozku? Čí dobro má přednost - zdraví dítěte, které by si poškození neslo po celý život, či pohodlí matky, která musí přetrpět pár stehů? Kdo má větší právo rozhodovat o tom, co je pro dítě lepší, jeho matka - v tu chvíli zcela smyslů zbavená - nebo lékaři, kteří tento úkon prováděli mnohokrát předtím? Má matka přednost před dítětem jen proto, že už je na světě a má tedy svobodnou vůli? Jsou lékaři povinni řídit se zákonem, který jim nařizuje za všech okolností poslechnout matku, nebo mohlo poslechnout svůj instinkt a rozum?
Člověku, který se na věc dívá zvenčí, se může stát, že onoho lékaře nic nestojí omluva, kterou žena požaduje. Ale je v právu, když po něm chce, aby se omluvil za to, že zachránil její dítě, když jej ona obvinila z mučení? proč by se měl omlouvat za to, že dělal svou práci místo toho, aby poslouchal nějakou potrhlou ženskou, která si myslí, že si může hrát na boha? Kdo dal jí právo rozhodovat o životě dítěte? příroda, protože je jeho matkou? Příroda určitě nikdy nezamýšlela, aby matka vědomě udělala něco, čím může svému dítěti uškodit. Ne, to, co onu ženu vedlo k tak neuvěřitelně idiotskému chování, byla prostá demagogie bláznů, kteří si myslí, že tím, že budou ignorovat moderní vynálezy, se příblíží blíž k přírodě. Samozřejmě, je to jejich právo, ale nemyslím si, že pak mohou požadovat odškodnění za to, když se dítěti něco skutečně stane proto, že maminka chtěla při porodu ležet doma v postýlce.
Slečna Tolstojová konec.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kariol Kariol | E-mail | Web | 26. dubna 2014 v 12:47 | Reagovat

Tak tahle úvaha stojí opravdu za zamyšlení.
Já bych byla na straně lékařů a pokud bych byla v pozici matky a rozhodla se rodit doma a vyskytly se takové komplikace, nechala bych to na lékařích, protože by mi  prostě záleželo na dítěti. I když bych u toho trpěla. Mamka rodila ségru půl dne a taky má z ní několik stehů a rozhodně nikdy nežalovala lékaře za to, že ji porod bolel. Protože ségra je zdravá...

Možná, že právě z tohohle důvodu bych nemohla být lékařkou.

2 Slečna Tolstojová Slečna Tolstojová | Web | 26. dubna 2014 v 13:59 | Reagovat

[1]: Problém je v tom, že některé ženy nepřemýšlí racionálně a nemyslí na dítě. Ona nechce mít jizvy a nezajímá ji, že by tím mohla dítěti zachránit zdraví. Jistě, jenže tvoje mamka věděla, že ona trpí pár dní a rozhodně z toho nebude mít následky na celý život. Zatímco to dítě by mohlo.
Já bych řekla, že porodnictví je nejrizikovější obor co se týče takových věcí. Každý očekává, že všechno proběhne hladce, že se nic nestane. Ale prostě vždycky se všechno nepodaří.

3 Kariol Kariol | E-mail | Web | 26. dubna 2014 v 14:02 | Reagovat

[2]: Právě proto obdivuji každého, kdo takovou práci dělá.
Pochopila bych, kdyby ta žena byla rozhořčená, já nevím, kvůli třeba špatnému zašití, nějakým zdravotním problémům s tím spojeným, ale jestli vzhled, navíc míst, která normálně nejsou vidět, hraje důležitější roli... No, nepochopím to ani se sebevětším úsilím.

4 Slečna Tolstojová Slečna Tolstojová | Web | 26. dubna 2014 v 15:50 | Reagovat

[3]: Já nevím, proč přesně to udělala, ale žádné zdravotní problémy z toho určitě neměla. Je příšerné, že něco takového někdo udělá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama