Můj dům, můj hrad

8. června 2014 v 17:43 | Slečna Tolstojová |  Střípky světa
Ve svém pokoji jsem v bezpečí, můžu si tady dělat relativně co chci. Kreslit polonahé herce, číst a psát fanfikce, které potlačují principy svých předloh nebo třeba spát ve tři odpoledne. Jenom je třeba k tomu udělat jednu věc.
Zavřít dveře.


Jsou o tom spousty vtipů - člověk je sám doma nebo aspoň v pokoji a dělá něco, co by třeba nedělal, kdyby věděl, že ho slyší rodiče. Určitě se vám už taky stalo, že jste zapomněli zavřít nebo nedejbože zamknout pokud šlo o něco nepřístupnějšího. Je to fakt docela na nic.
Zrovna dneska jsem poklidně sledovala Supernatural se sluchátky v uších. Zrovna se jednalo o jeden z těch dílů, který se vám snaží vnuknout mylnou představu, že se jedná o seriál, jehož hlavním prvkem je komediálnost. Takže jsem se vesele uchichtávala, když se to hodilo, a vůbec jsem si neuvědomila, že jsem udělala onu chybu - nechala otevřené dveře.
"Prosímtě, co je na tom spalování mrtvol tak legračního?" zeptala se mě mamka a divně na mě koukala.
"Cože?" vytřeštila jsem na ni oči.
"Že se nahlas směješ," objasnila.
"Já se smála nahlas?" Zeptala jsem se a snažila se vzpomenout si.
"Jo, bylo tě slyšet až do obýváku," prohlásila mamka a s těmito slovy odešla.
Já vím, asi jste čekali trochu adrenalinovější historku o nezavřených dveřích. co už.
Slečna Tolstojová konec.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 PM PM | Web | 14. června 2014 v 10:51 | Reagovat

Výborný závěr příběhu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama